Co se rozumí postižením oznamovatele?

Odvetná opatření jsou rozsáhlý, otevřený seznam škodlivých opatření

Odvetná opatření jsou jakoukoli formou nepříznivého jednání, kterému je vystavena osoba oznamující skutečnost, protože učinila oznámení, a jde o mnohem širší pojetí než pouze propuštění. Článek 19 směrnice (EU) 2019/1937 uvádí řadu příkladů a seznam není zamýšlen jako vyčerpávající: pozastavení, degradace, odmítnutí povýšení, negativní hodnocení, disciplinární opatření, zastrašování, vyloučení spolupracovníky, diskriminace, neobnovení dočasné smlouvy, změna místa výkonu práce nebo pracovní doby proti vůli oznamující osoby, finanční a reputační poškození - všechny tyto skutečnosti spadají pod ochranu. Počítá se také s něčím jemnějším než s formálním opatřením: průběžné opomíjení při přidělování úkolů, náhle přísnější hodnocení než dříve nebo pocit, že tým již nechce s vámi spolupracovat.

Směrnice se přitom dívá dále než jen na samotnou oznamující osobu. Osoba, která oznamující osobě pomáhá, kolega, který je považován za svědka, nebo organizace, s níž je oznamující osoba spojena - například vlastní podnik, jehož zakázka je náhle ukončena - mohou mít také nárok na ochranu před odvetným opatřením. Vždy jde o souvislost mezi oznámením a újmou: došlo k nepříznivému hodnocení PROTO, že došlo k oznámení, nebo bylo na tom nezávisle? Tuto otázku neposuzuje Dům pro oznamovatele jako rozhodčí pro jednotlivého oznamovatele; každý, kdo se s možným odvetným opatřením setkává, se tam může poradit o dalším postupu.

Článek 19 směrnice uvádí podoby, článek 21 ochranu

Základem tohoto širokého výkladu je směrnice (EU) 2019/1937: článek 19 vyjmenovává podoby odvetných opatření, proti nimž se poskytuje ochrana, a článek 21 upravuje opatření, která oznamující osobu chrání před těmito odvetným opatřením, včetně možnosti obrátit se na příslušný orgán. Zákon o ochraně oznamovatelů přebírá tuto ochranu v rámci české právní úpravy; v případě dotazů konkrétní situace je Dům pro oznamovatele příslušným kontaktním místem.