Kdy se může ohlašovatel obrátit na Dům pro oznamovatele?

Hlášení externě je povoleno i bez předchozího hlášení interního

Zaměstnanec se může v nejvíce případů obrátit přímo na Whistleblower House, i když dosud neučinil interní hlášení. Směrnice, která tvoří základ nizozemského systému hlášení, vychází ze dvou rovnocenných cest: interního hlášení v rámci vlastní organizace a externího hlášení příslušné určené instituci. Volba mezi těmito cestami náleží samotnému hlášejícímu; povinnost nejdříve hlásit interně, aby bylo možno hlásit externě, se v směrnici nenachází.

V praxi se hlášení interně často doporučuje jako první krok, jednoduše proto, že se tak nedostatek řeší blíže u zdroje a organizace má příležitost s tím něco udělat. Je to však praktická rada, nikoli právní pořadí. Kdo nemá důvěru v interní postup, kdo se obává odvetných opatření, nebo kdo má záležitost, která se lépe hodí pro sektorového regulátora, může jít přímo na externí cestu. Vedle Whistleblower House existují sektorová hlášení, která v závislosti na předmětu hlášení nabízejí také vstupní bod — například u finančních regulátorů. Která cesta je v konkrétním případě nejvhodnější, závisí na předmětu a preferencích hlášejícího; zákon sám nezavádí žádné pořadí.

Vyplývá to z článků 10 a 11 směrnice

Článek 10 směrnice (EU) 2019/1937 stanoví, že členské státy zajistí, aby měl hlášející přístup k externímu kanálu, aniž by bylo nejdříve vyžadováno interní hlášení. Článek 11 téže směrnice zavazuje členské státy tyto externí kanály skutečně zřídit a určit, které orgány tuto roli plní. V Nizozemsku je tato role svěřena Whistleblower House, doplněna sektorovými regulátory pro záležitosti spadající do jejich specifické oblasti.