hlašovatel není spokojen s tím, jak jsme jeho hlášení vyřídili, co dál

Nespokojenost s řešením není slepou ulicí

Pokud oznamovatel nesouhlasí s výsledkem vnitřního nahlášení, neznamená to, že se věc tím automaticky dále vyvíjí — ale také to neznamená, že oznamovatel nemá žádné další možnosti. Vnitřní postup nahlašování má sloužit k šetření nahlášení a informování oznamovatele o tom, co s ním bylo učiněno, jak je uvedeno v článku 2 zákona o ochraně oznamovatelů. Tato zpětná vazba je informační povinností týkající se posouzení a následných opatření, nikoli rozhodnutím, proti kterému lze podat vnitřní odvolání. Jinými slovy: zaměstnavatel vysvětluje, co bylo šetřeno a jaké závěry z toho vyplynuly, ale není povinen zřizovat samostatný postup pro podání námitky pro oznamovatele, kteří s tím nesouhlasí.

Co si oznamovatel může udělat, je učinit krok ven. Směrnice (EU) 2019/1937 vedle vnitřního kanálu také umožňuje externí nahlášení, například příslušnému orgánu, jak vyplývá z článku 10 a článku 11 této směrnice. V Nizozemsku je to mimo jiné možné u Centra pro oznamovatele. Nespokojenost s vnitřním řešením tedy často není konečný bod, ale důvod pro oznamovatele, aby věc předložil jinde znovu. Pro zaměstnavatele se tím nemění nic na tom, co bylo interně již zaznamenáno: jak uzavřu nahlášení a co zaznamenám zůstane pečlivý spis, i když oznamovatel osloví externí orgán. Je také myslitelné, že oznamovatel se právě vrací s otázkami týkajícími se samotného posouzení, což se týká kdy musím informovat oznamovatele o posouzení.

Zdroj: směrnice a Zákon na ochranu oznamovatelů

Vnitřní povinnost zpětné vazby vyplývá z článku 2 zákona o ochraně oznamovatelů a z lhůty pro zpětnou vazbu stanovené v článku 9 směrnice (EU) 2019/1937, zatímco možnost externí notifikace je stanovena v článku 10 a článku 11 téže směrnice a prakticky je vyplňována Centrem pro oznamovatele.