Mohou si podniky v rámci skupiny sdílet jeden kanál pro hlášení?

Sdílení je povoleno, ale pouze pro subjekty do 250 zaměstnanců

Ano, podniky v rámci skupiny mohou sdílet společné prostředky pro příjem a šetření hlášení, ale to platí pouze pro subjekty s 50 až 249 zaměstnanci. Skupina, jejíž jednotlivé části spadají do tohoto rozmezí, se tedy může rozhodnout zřídit jeden oznamovací kanál, který funguje pro více dceřiných společností současně, s jedním příjmovým místem a jednou strukturou řízení, která sleduje stejné lhůty a stejný postup pro všechny připojené subjekty.

Tato výjimka se nevztahuje na subjekty se 250 zaměstnanci nebo více: od nich se očekává, že budou mít vlastní kanál, i když jsou součástí skupiny, která jinak splňuje podmínky pro sdílení. Počet zaměstnanců mateřské společnosti nebo skupiny jako celku přitom není určujícím faktorem — jde o velikost jednotlivé právnické osoby. Skupina s velkou holdingovou společností a řadou menších dceřiných společností se tak může ocitnout ve smíšené situaci: menší subjekty sdílejí kanál, větší mají vlastní zařízení. Co přitom zůstává nezměněno, bez ohledu na to, zda je kanál sdílen: pracovní rada každého připojeného subjektu si zachovává vlastní právo vyslovit souhlas s úpravou, která se na daný subjekt vztahuje, a lhůty pro potvrzení příjmu a posouzení běží za každé hlášení jednotlivě, nikoli za skupinu.

Co upravuje článek 8 směrnice

Tato možnost vyplývá z článku 8 směrnice (EU) 2019/1937, která tvoří základ národních zákonů na ochranu informátorů, včetně nizozemského Zákona o ochraně informátorů a německého Hinweisgeberschutzgesetz. Směrnice přitom výslovně rozlišuje mezi subjekty s 50 až 249 zaměstnanci, které mohou sdílet prostředky na příjem hlášení a šetření, a většími subjekty, pro které tato výjimka není zavedena. Pro přesný způsob, jakým země toto rozlišení implementovala, je příslušným zdrojem národní implementační zákon.