Je verifikátor povinný?

Důvěryhodná osoba zatím není zákonně povinná

Pro většinu zaměstnavatelů není důvěryhodná osoba v současné době zákonně povinná. Zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci stanoví, že zaměstnavatel musí vést politiku proti psychosociálnímu zátěži na pracovišti — šikaně, sexuálnímu obtěžování, agresivitě, diskriminaci a pracovnímu stresu (článek 3 zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci) — ale toto ustanovení neurčuje důvěryhodnou osobu jako povinnou součást takové politiky. Zaměstnavatel tedy musí něco podnikat proti těmto formám zátěže, ale zákon neurčuje, jaký nástroj se pro to má použít. V praxi si přesto mnoho organizací vybírá důvěryhodnou osobu, protože je to rozpoznatelný a praktický způsob, jak splnit povinnost péče, a protože zaměstnanci o ni často prosí.

To se může změnit. U Senátu je rozpočet iniciativního návrhu zákona (35592), který chce učinit důvěryhodnou osobu pro nežádoucí chování na pracovišti povinnou. Pokud se tento návrh ještě neschválí a nenabude účinnosti, platí současný stav: žádná explicitní zákonná povinnost, ale povinnost péče, která v praxi často vede ke stejnému výsledku. Důležitý je také rozdíl mezi interním kanálem pro hlášení porušení podle zákona na ochranu informátorů: jedná se o jiný postup s vlastní povinností od padesáti zaměstnanců, nezávisle na otázce, zda byla určena důvěryhodná osoba. Kanál hlášení pro otázky integrity nenahrazuje důvěryhodnou osobu pro nežádoucí chování a naopak.

Odkud to vyplývá: článek 3 zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a návrh zákona 35592

Skutečnost, že v současné době neexistuje obecná zákonná povinnost, vyplývá z textu samotného článku 3 zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci: ten ukládá povinnost vést politiku, nikoli pojmenovat konkrétního úředníka. Že se v tom děje změna, je patrné z iniciativního návrhu zákona 35592, který je ve Senátu a má za cíl učinit důvěryhodnou osobu povinnou. Pokud se tento proces nedokončí, zatím nebyl stanoven stav právní povinnosti.