musím kanál pro zprávy otevřít také zákazníkům a dodavatelům

Otevření pro zákazníky a dodavatele není právní povinností

Povinnost zřizovat vnitřní kanál pro hlášení se vztahuje na zaměstnance, nikoli na zákazníky nebo dodavatele. Článek 2 zákona o ochraně oznamovatelů se zabývá vnitřním postupem hlášení pro pracovníky, a stejné vymezení je obsaženo v článku 9 směrnice (EU) 2019/1937. Zaměstnavatel, který kanál otevře pouze pro své vlastní zaměstnance, tak splňuje podstatu právního závazku.

To neznamená, že otevření pro externí osoby není běžné nebo nežádoucí. Některé organizace se rozhodnou poskytnout přístup i osobám samostatně výdělečně činným, stážistům, pracovníkům dočasně přidělovaným nebo dokonce dodavatelům, například proto, že se prakticky setkávají se stejnými riziky porušování zákonů v rámci organizace. Jedná se o vlastní rozhodnutí, nikoli právní povinnost. Pokud tyto skupiny přidáte, je dobré jasně to zaznamenat v postupu hlášení, aby byl pro všechny zřejmý, kdo se kde může obrátit a co se s hlášením stane. Pokyny na to, co v takovém postupu vždy musí být, bez ohledu na zvolenou cílovou skupinu, jsou popsány na stránce o co by měla obsahovat ochrana oznamovatelů.

Proč se zákon zaměřuje na zaměstnance

Jak zákon o ochraně oznamovatelů, tak podkladová směrnice EU jsou vytvořeny na základě pracovního vztahu: jde o osoby, které se v souvislosti se svou prací dozvědí o porušení zákona a které o tom musí moci hlásit v rámci organizace bez negativních důsledků. Článek 2 zákona a článek 9 směrnice zaměřují vnitřní postup na tuto skupinu. Pro otázku, kdo může následně hlášení zpracovávat a jakou roli by měl mít, je relevantní vysvětlení v sekci kdo je v podniku oprávněn zpracovávat hlášení oznamovatelů také v případě, že se okruh hlášitelů rozšíří více, než zákon přísně vyžaduje.