Musí mít zaměstnanec možnost hlásit také ústně?

Hlášení ústně musí být možné vedle hlášení písemně

Ano, zaměstnanec musí mít také možnost hlásit věc ústně; kanál pro hlášení, který nabízí pouze písemný formulář, nevyhovuje požadavkům. Směrnice, na níž jsou založeny národní právní předpisy, stanoví, že interní kanál pro hlášení umožňuje hlášení jak písemně, tak ústně. Ústní hlášení může probíhat prostřednictvím telefonní linky nebo jiného hlasového systému, a na žádost oznamovatele také prostřednictvím osobního rozhovoru. Není tedy na zaměstnavateli, aby určil, že se přijímá pouze text; volba způsobu hlášení leží zcela na oznamovatelovi.

V praxi to znamená, že organizace musí nabídnout vedle písemné stránky pro hlášení také způsob, jak nahrát hlasovou zprávu nebo věc projednat, přičemž toto nahrání nebo rozhovor se zaznamenává a řeší se stejně pečlivě jako písemné hlášení. Zaměstnanec, který raději nepiše, nebo který chce objasnit něco, co je těžké zachytit na papíře, musí mít tuto možnost. To platí také v případě, že si někdo přeje neuváděnout své jméno: forma hlášení (písemná, nahraná nebo v rozhovoru) je nezávislá na otázce, zda si osoba přeje hlásit anonymně.

Kde je to uvedeno: článek 9 směrnice a článek 2 Wbk

Tato povinnost vychází přímo z článku 9 směrnice (EU) 2019/1937, který stanoví, že interní kanály pro hlášení musí umožňovat hlášení jak písemně, tak ústně. Nizozemský Zákon o ochraně oznamovatelů transpozuje tuto směrnici do požadavků na interní postup pro hlášení, který je upraven v článku 2 tohoto zákona. Pro přesné znění a výjimky, které sama směrnice a zákon uvádějí, je právní text příslušným zdrojem.