co se stane, pokud se zjistí, že nemáme kanál pro hlášení povinně vyžadovaný

Žádný kanál pro hlášení, přestože by měl být

Pokud má organizace kanál pro hlášení, který by měla mít, porušuje Zákon o ochraně oznamovatelů. To znamená, že neexistuje vnitřní postup pro hlášení, jak stanoví článek 2 tohoto zákona, a tedy ani kanál, kde by zaměstnanci mohli bezpečně a případně anonymně hlásit protiprávní chování. Pro samotnou organizaci to znamená zejména to, že postrádá přehled o signálech, která by jinak vzešla interně nahoru, a že zaměstnanec, který chce něco nahlásit, bude muset postupovat mimo organizaci.

Konkrétní důsledky s tím spojené – dohled, vymáhání nebo něco jiného – nejsou předmětem vyjádření zde; to je věcí příslušných orgánů. Jisté je, že absence kanálu pro hlášení zvyšuje riziko, že se protiprávní chování stane zjevným až v okamžiku, kdy se již eskalovalo, například k orgánu dohledu nebo ven z organizace. Pro zaměstnavatele, kteří si nejsou jisti, zda se na ně povinnost vztahuje, je logickým prvním krokem prozkoumat, od kolika zaměstnanců je kanál pro hlášení povinný, a ověřit si, kdo přesně se počítá při určování prahu padesáti zaměstnanců – protože tento počet není vždy tak jasný, jak se zdá.

Odkud povinnost pochází

Povinnost zřídit vnitřní kanál pro hlášení vyplývá z článku 8 směrnice (EU) 2019/1937, která je konkretizována v článku 2 Zákona o ochraně oznamovatelů. Dům pro oznamovatele poskytuje na své stránce s informacemi pro zaměstnavatele vysvětlení toho, co tato povinnost znamená v praxi a na co by měla organizace dbát při jejím zavedení. Pro ty, které zajímá, co musí obsahovat takový řád, existuje přehled co by měla obsahovat ochrana oznamovatelů.